Skrýt nabídku
ČeskyEnglish

Průhonické šlechtění rodu Rhododendron (pěnišník, popř. rododendron či azalka)

V Průhonicích se pěstováním azalek a rododendronů zabýval už Arnošt Emanuel Silva Tarouca v souvislosti s rozsáhlými úpravami zámeckého parku. Od roku 1927 bylo propagováno pěstování a šlechtění těchto dřevin tehdejším ředitelem B. Kavkou v nově založeném výzkumném ústavu. Není tedy překvapením, že první dochované doklady o šlechtění rododendronů pocházejí právě od B. Kavky. Alespoň některé ze sedmi dílčích cílů, které formuloval, se později snažili naplnit i další průhoničtí šlechtitelé: 1. zvýšení odolnosti vůči nepříznivým podmínkám našeho semikontinentálního klimatu; 2. silný a přirozeně pravidelný růst keře bez nutnosti provádění řezu; 3. husté olistění a velké, zdravé listy; 4. zvýšení kvality i počtu květenství a jejich rovnoměrné rozmístění po celém keři; 5. velká, kompaktní a pravidelně stavěná květenství složená z vysokého počtu květů; 6. květy čistých barev, velké, trvanlivé, dlouho kvetoucí a odolné k vadnutí; 7. u zakrslých rododendronů získání odrůdy s velkými květy při zachování jejich zakrslého nebo plazivého vzrůstu.

Zejména v počátcích byl Kavkovým velkým pomocníkem K. Zatkalík. První skupinou, která neunikla šlechtitelskému úsilí, byly opadavé azalky. Své první odrůdy B. Kavka představuje veřejnosti již v srpnu roku 1933 (př. ‘Márinka’). První křížení mezi stálezelenými rododendrony uskutečnil v roce 1929. K hybridizaci často využíval potenciál vybraných botanických druhů: nejdříve to byl Rhododendron forrestii var. repens (velmi nízký, raně kvetoucí; př. ‘Má vlast’), později R. decorum (s širokými lesklými listy a velkými vonnými květy, př. ‘Rose Marie’, ‘Arnošt Silva Tarouca’) či R. smirnowii (vyšší odolnost zejména vůči mrazu a suchu, př. ‘Antonín Dvořák’). Některá křížení byla prováděna s cílem získat především odrůdy s barevně atraktivním květem (př. ‘Humoreska’). U poloopadavých azalek zčásti prováděl svá vlastní křížení (‘Profesor Jeršov’), zčásti se spolu s M. Opatrnou a J. Dvořákem podílel na finálních výběrech semenáčů J. Jelínka. Křížení, které proběhlo ve 30. letech, dalo vznik 9 odrůdám tzv. Jelínkových azalek. Za nejodolnější druh poloopadavé azalky byl zde považován R. yedoense var. poukhanense, a proto byl zahrnut do průhonického šlechtění. Následný proces selekce však trval několik desetiletí – poslední odrůdy vznikly v r. 1974 (‘Doubrava’, ‘Orlice’).

Současně s B. Kavkou v ústavu působil i J. Scholz, který se soustředil především na vyšlechtění zvláště mrazuvzdorných odrůd rododendronů tolerantnějších k nedostatku vláhy a nižšímu podílu organických složek v substrátu. K tomuto účelu si v r. 1943 vybral kavkazský druh R. smirnowii, přestože si byl vědom některých nedostatků spojených s vlastnostmi a pěstováním tohoto druhu a jeho hybridů. Po získání primárních kříženců (př. ‘Luník’) se rozhodl pokračovat i v jejich další hybridizaci, tuto práci však již nedokončil. Z rozpracovaného šlechtitelského materiálu byla nakonec vybrána a právně chráněna odrůda in memoriam ‘Profesor Scholz’ (1997, resp. 2010 – A. Nekolová, I. Tábor). Pozoruhodná je i teoretická práce J. Scholze věnovaná mrazuodolnosti stálezelených rododendronů.

Jako asistentka B. Kavky pracovala zpočátku M. Opatrná, později se však sama stala šlechtitelkou. Po svém nástupu se podílela na selekcích v rozpracovaném materiálu azalek a rododendronů. Také ona ráda využívala ve svém šlechtění botanické druhy. V roce 1953 provedla první křížení, které později dalo zahradnickému světu dodnes velice populární a odolnou poloopadavou azalku ‘Ledikanense’. Dalšími jejími mezidruhovými kříženci jsou 4 drobnolisté stálezelené odrůdy (př. ‘Sychrov’). U velkolistých stálezelených rododendronů se v roce 1955 zaměřila na dva velmi raně kvetoucí druhy (R. calophytum, R. strigillosum). Z množství dochovaných semenáčů byly vybrány a v roce 2010 právně chráněny dvě odrůdy (‘Bouzov’, ‘Loket’). V počáteční fázi měla M. Opatrná rovněž velký podíl na práci zaměřené na šlechtění nových odrůd podnoží pro rododendrony.

V Průhonicích se průkopníkem ve šlechtění azalek pro hrnkovou kulturu stal J. Matouš. Od roku 1953 se zaměřil na šlechtění poloopadavých azalek pro pěstování pod sklem s těmito záměry: získat nízké a kompaktní typy založené spíše do šířky; omezit vybíhání silných letorostů z obvodu koruny; snížit opadavost listů;  zaměřit se na větší květy, zvláště pak na "dvojité" (hose-in-hose); snížit citlivost na  pH substrátu a vyšlechtit odrůdy, které budou v roce a půl květuschopné. Postupně tak vzniklo osm odrůd (př. ‘Minerva’, ‘Galathea’). Za pozornost rovněž stojí i jeho pokusy s křížením mezi taxony z různých skupin (podrodů).

J. Dvořák se v rámci své zahradnické praxe věnoval také pěstování i šlechtění rododendronů. První zkušenosti s azalkami nabyl při dokončování selekce tzv. Jelínkových azalek. To jej pravděpodobně inspirovalo k vlastní šlechtitelské činnosti a v roce 1970 představil svoji první odrůdu (azalku ‘Morava’). Postupně ji následovalo šest odrůd rododendronů (př. ‘Vilém Heckel’), z nichž třem vložil do vínku geny jedné z odolných průhonických selekcí R. dichroanthum ssp. scyphocalyx (př. ‘Moravanka’). Současníkem a zároveň jeho kolegou, se kterým často spolupracoval při své šlechtitelské práci, byl J. Kyndl. Ten se zaměřil na křížení stálezelených velkokvětých rododendronů. Výsledkem jeho práce jsou tři odrůdy z let 1969–1970 (‘Alena’, ‘Milan’, ‘Petr’), hybridy R. decorum, jimiž tak navazuje na Kavkovu šlechtitelskou práci.

Ojedinělým a dosud ne zcela doceněným počinem nejen v rámci průhonického šlechtění je rozsáhlá práce A. a J. Dostálkových. Na rozdíl od většiny šlechtitelů se primárně soustředili na problematiku množení rododendronů. Jejich cílem bylo efektivněji získat dostatečné množství odolných, generativně množených podnoží pro roubování okrasných odrůd. Kritériem byla, vedle dostatečné mrazuodolnosti, vyrovnanost semenáčů. Z tohoto důvodu se rozhodli využít heterózního efektu F1 generace v 41 vytipovaných kombinacích, ve kterých alespoň jedním z rodičů byl botanický druh. Vzhledem k tomu, že různým okrasným odrůdám nejlépe vyhovovaly jiné genotypy podnoží, byly nakonec vybrány tři nejlepší rodičovské kombinace, které v roce 1975 získaly osvědčení jako generativně množené F1 odrůdy (‘P1’, ‘P2’, ‘P3’). Od padesátých let se J. Dostálek ve spolupráci s M. Opatrnou snažil rovněž o vyšlechtění vegetativně množených podnoží. Z těchto prvotních selekcí byla až v roce 2011 jako okrasná právně chráněna odrůda ‘Bezděz’, jejíž hlavní doba kvetení spadá do období srpen–září.

V 90. letech a na začátku tisíciletí v ústavu jako šlechtitelé působili A. Nekolová a I. Tábor. V tomto období vzniklo velké množství šlechtitelského materiálu, jehož hlavním záměrem bylo získat jak k mrazu, tak i k chorobám a škůdcům dostatečně odolné odrůdy. U stálezelených velkolistých rododendronů šlo zejména o vyšlechtění novinek v barvách květů tmavě fialových, žlutých nebo s výraznou kresbou, u poloopadavých azalek s nízkým a kompaktním tvarem keřů, raných a bohatě kvetoucích ve stupnici barev bílá – růžová – červená. Postupně vzniklo 32 odrůd pocházejících z křížení z této doby (př. ‘Orlík’, azalky ‘Průhonice’, ‘Božena Němcová’), finální výběry části z nich byly dokončeny až M. Severou (př. ‘Krakovec’), který se zde rododendronům věnuje do současnosti. Vedle estetických požadavků na habitus keřů a kvalitu olistění jsou šlechtitelské cíle i nadále určeny především odolností vůči známým nepříznivým biotickým i abiotickým činitelům. Snahou je do křížení zapojit méně obvyklé genetické zdroje (botanické taxony a jejich F1 hybridy). Variabilita v potomstvu je rovněž zvyšována v kombinacích mezi fenologicky vzdálenými genotypy. Jako velmi přínosné se nyní jeví vyšlechtění nových, spolehlivě remontantních odrůd. U klonů je dále zohledňována jejich dobrá schopnost množení metodou in vitro. Zatím posledními odrůdami z průhonického šlechtění představenými M. Severou v roce 2016 jsou azalky ‘Milešovka’ a ‘Sněžka’ či rododendron ‘Vranov’.

Je zřejmé, že šlechtění rododendronů je často mezigenerační záležitostí, což může být z pohledu jedince vnímáno jako jistá nevýhoda. Základním faktorem této práce totiž zůstává poměrně dlouhá doba potřebná k dosažení fertility nových kříženců, a tím i možnosti jejich selekce. Vzhledem k tomu, že šlechtitelská práce nebyla v Průhonicích nikdy dlouhodobě přerušena, je možné v ní kontinuálně pokračovat až do současnosti. Výsledkem společného, dnes již devadesátiletého úsilí průhonických šlechtitelů je existence 115 původních českých odrůd rododendronů a azalek, které tak můžeme bezesporu považovat za součást kulturního dědictví spojeného s historickým vývojem přinejmenším zdejšího regionu. Při šlechtění rododendronů zde hraje nezastupitelnou roli také soustředění rozsáhlého sortimentu v genofondové sbírce rodu Rhododendron L., která představuje výchozí srovnávací materiál využitelný i pro další křížení. (Text připravila J. Růžičková a M. Severa)

V naší ukázkové expozici naleznete tyto odrůdy pěnišníků:

Rhododendron ‘Bečov’

Rhododendron ‘Bezděz’

Rhododendron ‘Bouzov’

Rhododendron ‘Hluboká’

Rhododendron ‘Jezeří’

Rhododendron ‘Kačina’

Rhododendron ‘Karlštejn’

Rhododendron ‘Klenová’

Rhododendron ‘Kokořín’

Rhododendron ‘Krakovec’

Rhododendron ‘Kroměříž’

Rhododendron ‘Křivoklát’

Rhododendron ‘Ledikanense’

Rhododendron ‘Lednice’

Rhododendron ‘Lipnice’

Rhododendron ‘Luník’

Rhododendron ‘Malá Skála’

Rhododendron ‘Marie Podvalová’

Rhododendron ‘Opočno’

Rhododendron ‘Orlík’

Rhododendron ‘Panenka’

Rhododendron ‘Profesor Jeršov’ (syn. ‘Jeršov’)

Rhododendron ‘Prof. Scholz’

Rhododendron ‘Průhonice’

Rhododendron ‘Rohozec’

Rhododendron ‘Rusalka’

Rhododendron ‘Saba’ (syn. ‘Sába’)

Rhododendron ‘Sázava’

Rhododendron ‘Sovinec’

Rhododendron ‘Střekov’

Rhododendron ‘Švihov’

Rhododendron ‘Veltrusy’

Rhododendron ‘Žofie Podlipská’