Panel nástrojů pro slabozraké

Průhonice jako zahradnický fenomén – více než stoletá tradice introdukce, šlechtění a použití okrasných bylin

KÓD PROJEKTU: DG16P02M027

Základní data projektu

Rok zahájení: 2016
Rok ukončení: 2020
Odpovědný řešitel VÚKOZ: Ing. Baroš Adam
Poskytovatel: Ministerstvo kultury ČR
Program: Program na podporu aplikovaného výzkumu a experimentálního vývoje národní a kulturní identity (NAKI II)
Hlavní příjemce: Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i.
Projektoví partneři:
Odkaz na isvavai.cz: proklik zde

Cíl projektu: Cílem projektu je komplexní zpracování fenomenálního přístupu k okrasným bylinám, jejich šlechtění a následnému použití, které se historicky vyvíjelo v Průhonicích, respektive úzce souviselo s osobou Arnošta Emanuela Silva Taroucy a Průhonickým parkem (památkou UNESCO) a kontinuálně se vyvíjelo až do současnosti. Jedná se o zpracování historických podkladů, které úzce souvisejí nejen se zmíněnou památkou, ale měly následně vliv na rozvoj školkařství, šlechtění a použití rostlin na celém území dnešní ČR. Výjimečnost zpracovávaného okruhu dat (mnohá doposud nezpracovaná, bez evidence) spočívá zejména v následném zpracování pro univerzální využití v objektech zahradního umění, při ochraně či obnově památky zahradního umění. Byliny jsou pro návštěvníky i majitele historických objektů velmi důležitou složkou, která velmi zvyšuje atraktivitu samotné památky zahradního umění. Ať už se jedná o klasická perenová rabata, ornamentální výsadby či nádobové rostliny. Cílem je nejen obeznámit laickou i odbornou veřejnost s historickými odrůdami, prvními introdukcemi bylin, taktéž s možností jejich praktického využití a s možností využití i nových přístupů, které jsou taktéž využitelné pro památky zahradního umění. Proto je velká část projektu zaměřena na komunikaci s veřejností a odborníky formou četných výstav, workshopů a dále na praktické výstupy, které je možné uplatnit v památkách zahradního umění. Cílem je tedy zdokumentovat a podpořit zájem o práci předchozích generací vynikajících odborníků, která se promítla do velmi cenných (ale často krátkověkých) dokladů regionální a národní kulturní identity. Cíle řešení vedou k zachování odkazu českého zahradního umění a krajinářské architektury.